Petr Turecký

Soběhrdy

17.1.2010

e 2. neděle po zjevení páně

Introit

Oči všech v tebe doufají a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. ... Blízký jest Hospodin všem, kteří k němu volají, všem, kteří k němu volají vytrvale. Přání těch, kteří se ho bojí, plní a volání jejich slyší a vysvobozuje je. AMEN (Ž 145,15.18n)  

První čtení

  Ž 25,1-5.15-22

Druhé čtení

 Mt 20, 29-34

Kázání

Minulou neděli jsme se zamýšleli nad tím, co lidi od J-e očekávají. Matka synů Zebedeových čeká, že se J o její syny postará, že jim zabezpečí život. Zajistí jim místo ve svém království po levici a po pravici. Synové Zebedeovi se těší jak budou popíjet s J-em z jednoho kalichu při hostině v mesiášském království a netuší, že J mluví o kalichu utrpení. Jiní čekají konečné vyřešení státoprávní otázky a dosazení konečně schopného vládce. Takového, jakého jiná země nemá.

Třikrát J promluvil o utrpení syna člověka a třikrát na to lidi reagují zcela zmateně. Zmateně vzhledem k situaci, ale logicky vzhledem k své životní zkušenosti i k normálnímu přirozenému jednání. Ti všichni ale neumí nebo nechtějí vidět a vědět, že J není normální. Že to, co považujeme za normální – jako třeba přímo úměrnou odplatu za vykonanou práci – v J-ově království neplatí. Že tam jsou odměňováni ti, do nichž bychom to nikdy neřekli. Že v jeho království má milosrdenství a dobrota větší váhu, než spravedlnost. Že v jeho království se výše hodnotí služba než panování. J není normální a není snadno pochopitelný. Protože to, co je normální v tomto světě, je výsledkem zlé vůle lidí.

Dav, který jde za J-em tvoří běžní lidé, kteří od J něco chtějí. Jedni, aby si zajistili teplá místa v jeho království, druzí, aby si vyřešili svoje představy ohledně budoucnosti. Nikoho však nezajímá, co J ve skutečnosti lidem přináší.

Tito běžní lidé J-e často o něco prosí, ale nedostávají, protože prosí špatně. Prosbu matky synů Zebedeových o zajištění jejich živobytí J přímo odmítá.

Vykladači se shodují v tom, že toto je Mt obraz církve.

Je to poněkud neveselý obraz. Dav lidí tísnící se na J-e, který však J-e neposlouchá a nerozumí mu, nechce mu rozumět. Tento dav J-ých následovníků dokonce okřikne dva slepce, sedící u cesty. Možná by je i dav zašlapal, kdyby ti slepci tak nekřičeli.

Když slepci uslyšeli, že J jde kolem, začali křičet. Smiluj se nad námi pane synu davidův. (Matouš 15:22  A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá."; Matouš 12:23  Zástupy žasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?"Matouš 9:27  Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: "Smiluj se nad námi, Synu Davidův!")

Následovníci J Krista – je však napomínali. Mlčte! Zástup ty dva slepce káral. To slovo (napomínat) je stejné, jako když J káral Petra, když ho Petr zrazoval z cesty do Jeruzaléma.

Co vlastně J-ovy následovníci dělají? Aniž by J-ovi rozuměli, umí ihned kárat a napomínat. Zástup věřících se pasuje do role J-e a určuje, co se má a nemá dělat.

Lidé zabraňují těm slepcům, aby k J-ovi volali, i když jak se ukazuje, zrovna ti slepí ví o J-ovi víc, než všichni ostatní lidé. Odkud vůbec ví, že J je syn Davidův?

Držte hubu, volá dav! Jakoby říkali: J je tu jen pro lidi, kteří makají, kteří jdou za ním, kteří jsou na něj náležitě hrdí, kteří ho umí ocenit a možná ho i vynést na trůn. J tu není pro nějaké pobudy, kteří ho navíc divně pojmenovávají. Synu Davidův. Takhle ho nikdo nepojmenoval.

Slepci totiž na rozdíl od davu vidí. Vidí dál, než všichni ti, co J-e halasně následují. Vidí, že to je mesiáš z pokolení Davidova, který přišel, aby sloužil, aby hledal ztracené. A pokud je toto pravda, jistě si jich J sám všimne.

A když křičeli ještě víc, protože se tím zástupem nedali odehnat, protože jejich zoufalství nebo bolest nebo touha setkat se s J-em, byla větší než napomínání a kárání zástupu kolem J.

Nedali se odehnat, křičeli ještě víc a tu se J zastavil a oslovil je. Co chcete, ptá se jich? Uctívání mnoha následovníků pro něj neznamená tolik, co volání o pomoc těchto dvou slepců. J veliký dav, který ho následuje - neposlechne, ale zastavuje se. J není otrokem svých následovníků.

Co budou ti slepci chtít? Budou chtít moc a slávu vedle J-e? Budou se chtít mít dobře po zbytek života? Budou dávat J-ovi rady, jak zacházet se zástupem, který jej tak nehodně následuje? Budou J-e pokoušet a ptát se: jestli je pravda, co se o tobě říká, ukaž zázrak? Předveď se co dokážeš? Co vlastně tito slepci budou chtít?

Pane, ať se otevřou naše oči! Ti slepci věří. Věří, že v jejich životě může dojít k obratu. Pane, ať se otevřou naše oči!

J byl pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli a šli za ním. A tak v té spoustě lidí, kteří následují J-e jsou od této chvíle minimálně dva lidé, kteří vidí jasně.

--------------------------------------------------------

Jaké ponaučení z tohoto příběhu pro nás plyne?

Mt nám nastavuje zrcadlo. Říká: dejte si pozor, abyste nedopadli jako ten dav kolem J-e. Víra v JK je cesta, na níž jsou také překážky i nástrahy. Těmi největšími nástrahami jste vy sami. Učte se sami sebe nebrat tak vážně. Člověk vidí často pokřiveně, učte se s tím pracovat. Pamatovat na to.

Mt nám ukazuje, že naše očekávání jsou často založená jenom na našich představách. Lepší je možná nic si nepředstavovat ale spíše je lepší odevzdávat.

Někdo třeba lpí představě, že musím zabezpečit své potomstvo – jako matka synů Zebedeových. Nebo lpí na představě, že vím přesně, kdo J je a komu bude pomáhat. Nebo lpím na představě, že vím, co to je spravedlnost nebo vina a hřích. Už prvním J-ovým následovníkům to dělalo potíže, je tedy pravděpodobné, že cesta k J-ovi může být trnitá a dlouhá i pro nás. Proč se toho nevzdát? Vždyť nejsme soudci, soudce je jeden.

Osvobození se od sebe sama. Tak rozumím smyslu nastavování zrcadla.

Mt nás učí, že ten, koho vidíme, je často jenom ten, koho bychom chtěli vidět. Ne ten, kdo skutečně stojí před námi. Z příběhu vyplývá, že slepci viděli J-e lépe, než lidé, kteří jej viděli očima. Zástup měl oči, ale neviděl. Naproti tomu slepci neměli oči a přesto viděli.

Mt nás učí, že poutníci, kteří jdou s J-em se taky občas mohou zasnít do svého následování. Nevidí potom sedět u cesty ty, kteří potřebují pomoc.

Slepci uvěřili, že J přišel, aby pomohl těm, kteří jsou na tom beznadějně. Zatímco zástup byl spíš hrdý na to, že má uprostřed tak mocného a slavného člověka.

J poznal, že slepci v něm vidí zachránce. Opravdového zachránce, který naprosto změní jejich život. J byl pro ně jedinou nadějí. Tuto naději viděli slepci srdcem.

A J na to mohl odpovědět: vy to vidíte dobře. Slepci viděli narozdíl od ostatních J-ovu cestu na kříž. Dokonce se neotočili, aby utekli zpět do Jericha. Už J-e nechtěli spustit z očí. Jejich novým domovem se stala cesta za J-em.

Náš Pane a Otče,
znáš naši slepotu. Víš, jak málo máme upřený zrak k tobě, víš jak přehlížíme potřebné bratry a sestry. Děkujeme, že J tuto slepotu léčí. Děkujeme Pane JK, že v nás vzbuzuješ víru a otevíráš oči pro druhé. Když slyšíme tento příběh, jako bychom viděli tvou blízkost. Chválíme tě za tuto důvěru, děkujeme za tuto naději. AMEN

Poslání

Apoštol Pavel píše 1 Timoteovi 1:5  Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.